75 |
476.000000 |
467.250000 |
[V řase ''[[Chlamydomonas]]'' byla poprvé dokázána přítomnost plastidové DNA<br />(zvětšení: 10 000×, [[rastrovací elektronový mikroskop]]), Obecné schéma chloroplastové DNA: [[small single copy|SSC]] (small single copy), dva regiony [[Palindrom (genetika)|inverted repeats]] a [[large single copy|LSC]] (large single copy), 1.3|[[Ribozom]] v chloroplastech slouží k [[translace (biologie)|translaci]] RNA, která vznikla [[Transkripce (DNA)|přepisem]] pDNA, Na tomto [[fylogenetický strom|fylogenetickém stromu]] [[eukaryota|eukaryot]] je zachycena jedna z představ, jak vznikaly [[plastid]]y. Modrá šipka od bakterií ke skupině ''[[rostliny|Archaeplastida]]'' znázorňuje primární endosymbiózu, zbylé dva červené proužky znázorňují endosymbiózu sekundární<br />(představa o vzniku plastidů dle<ref>{{Citace periodika | doi = 15306349| issn = 0962-8452| ročník = 271| číslo = 1545| strany = 1251–62| autor= Cavalier-Smith, Thomas| titul = Only six kingdoms of life| periodikum = Proceedings. Biological Sciences / The Royal Society| rok = 2004| url = http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/15306349 |jazyk=anglicky}}</ref>, aktualizace systému dle<ref name="adl">{{citace periodika | autor = Adl, Sina M., et al | titul = The New Higher Level Classification of Eukaryotes with Emphasis on the Taxonomy of Protists | periodikum = Journal of Eukaryotic Microbiology | rok = 2005 | ročník = 52 | číslo = 5 | strany = 399–451 | url = http://www.blackwell-synergy.com/doi/abs/10.1111/j.1550-7408.2005.00053.x | jazyk = anglicky | příjmení = | jméno = | datum přístupu = 2009-03-14 | url archivu = https://web.archive.org/web/20170914143519/http://www.blackwell-synergy.com/doi/abs/10.1111/j.1550-7408.2005.00053.x | datum archivace = 2017-09-14 | nedostupné = ano }} {{Wayback|url=http://www.blackwell-synergy.com/doi/abs/10.1111/j.1550-7408.2005.00053.x |date=20170914143519 }}</ref>)] |
167.5 |
160.0 |
4 |
407355 |
Plastidová DNA |
20161831 |
233 |
453.615385 |
439.384615 |
[alt=Malba muže středního věku od pasu nahoru, s knírkem a malou úzkou špičatou bradkou, na hlavě má přiléhavou černou čapku s výraznýma ušima po stranách, oblečen je v přiléhavý světlý oděv ke krku|Portrét tchangského císaře [[Süan-cung]]a (vládl 712–756), alt=Mapa Číny v hranicích kolem roku 745 (to jest vlastní Čína spolu s dnešní provincií Kan-su a dnešní autonomní oblastí Sin-ťiang až k Balchašskému jezeru), vyznačena jsou hlavní města Čchang-an a Luo-jang a obvody, sídla a počet vojáků deseti pohraničních velitelství na severní, západní a jihozápadní hranici|náhled|upright=2.5|Pohraniční vojenské oblasti v říši Tchang, kolem roku 745. Uvedeny početnost vojsk, název a sídlo oblasti., alt=Mapa severovýchodní Číny, první ze série map dokumentujících průběh povstání: oblasti ovládané povstalci jsou červeně podbarveny, červené a žluté šipky značí pohyby vojsk, významná města jsou obarvena podle toho, kdo je drží, uvedena jsou jména generálů a místa bitev. Na této mapě jsou červeně obarveny oblasti Jing-čou, Fan-jangu a Luo-jangu, červené šipky značí postup povstalců na jih, žluté šipky tchangské protiútoky v Che-peji a stahování vládních jednotek ze severozápadního pohraničí.|Prosinec 755 – leden 756: počáteční tažení povstalců, dobytí [[Kchaj-feng|Pien-čou]] a [[Luo-jang]]u. Tchangský protiútok v Che-peji., alt=Černobílá kresba staršího muže s dlouhým knírem a bradkou v bohatě zřaseném rouchu s širokými rukávy|Generál [[Kuo C’-i]], ilustrace z knihy<!-- 晩笑堂竹荘畫傳 --> z 20. let 20. století, alt=Mapa severovýchodní Číny, druhá ze série map dokumentujících průběh povstání. Červeně je nyní obarven západní Che-pej, takže povstalci drží souvislé území, červené šipky míří mnoha směry, ale jsou odraženy, žluté šipky značí tchangské jednotky poslané na pomoc obléhanému Nan-jangu / Teng-čou na jihu.|Leden – únor 756: neúspěšné pokusy povstalců o rozšíření území na jihu a východě, dobytí Cheng-čou na severu a tím obnovení spojení Fan-jangu s Luo-jangem, alt=Mapa severovýchodní Číny, třetí ze série map dokumentujících průběh povstání. Odbarven byl západní Che-pej, takže oblast Fan-Jangu je opět rozpojena od Luo-jangu, Jing-čou přešlo na druhou stranu, takže je také odbarveno, řada šipek obou barev značí boje v západním Che-peji.|Březen – červenec 756: tchangský protiútok v Che-peji, stabilizace fronty na jihu, alt=Mapa severovýchodní Číny, čtvrtá ze série map dokumentujících průběh povstání. Červeně je obarveno souvislé území od Fan-Jangu až po Čchang-an, červené šipky jsou na jihu odraženy, žlutě přerušovaně je vyznačen ústup císaře na jihozápad do I-čou a jeho syna na severozápad do Ling-wu. Navíc je na této mapě uvedena výměna tchangských i jenských císařů a na dolním okraji zelené šipky postupu Li Lina podél řeky Jang-c’-ťiang na východ k Jang-čou.|Červenec 756 – listopad 757: Povstalci dobývají Čchang-an, Tchangové ustupují na jiho- a severozápad. Neúspěšné tchangské pokusy o znovudobytí Čchang-anu, neúspěchy povstalců při snaze o postup na jih a východ. Povstání Li Lina na jihu., alt=Malba řady jezdců na hedvábném svitku, kolona se vine hornatým terénem, první jezdci dojeli k mostku, který je umístěn dole uprostřed|''Putování císaře [[Süan-cung|Ming-chuanga]]{{#tag:ref|Ming-chuang je posmrtné jméno císaře [[Süan-cung]]a (vládl 712–756).|group=pozn.}} do S’-čchuanu'', pozdně mingská kopie díla [[Čchiou Jing]]a (1494–1552), alt=Mapa severovýchodní Číny, pátá ze série map dokumentujících průběh povstání. Červeně je obarven již jen Luo-jang a okolí Siang-čou, červené šipky značí ústup povstalců, žluté šipky postup vládních sil na východ, nejdříve čerchovaně pro cestu ujgurských posil, od Ling-wu přes Čchang-an již plnou čarou. Fan-jang je fialový a fialová šipka na jih k Siang-čou značí útok Š’ S’-minga.|Listopad 757 – duben 759: Tchangové dobývají Čchang-an a Luo-jang (757), povstalci An Čching-süa obleženi v jižním Che-peji (758), povstalci v severním Che-peji (Š’ S’-ming) přecházejí na tchangskou stranu. Na jaře 759 úspěšný útok Š’ S’-minga proti Tchangům i An Čching-süovi., alt=Fotografie malé keramické figurky muže na koni, kůň je hnědý se světlou hřívou, jezdec oblečený v hnědý oděv se žlutými tečkami, má u pasu meč, je otočený doleva a střílí z (chybějícího) luku vzhůru|Tchangská keramická figurka střílejícího jízdního lučištníka, alt=Mapa severovýchodní Číny, šestá ze série map dokumentujících průběh povstání. Červeně je opět obarveno souvislé území od Fan-Jangu po Luo-jang, červené šipky značí postup Š’ S’-minga přes Pien-čou na Luo-jang, krátká žlutá taktický přesun Li Kuang-piho na protější břeh Žluté řeky. Navíc je na této mapě uvedena druhá výměna tchangských i jenských císařů a na dolním okraji zeleně šestero povstání podél řeky Jang-c’-ťiang.|Duben 759 – říjen 762: Š’ S’-ming dobývá Luo-jang (759) a odráží Tchangy (761). Výměna císařů u povstalců (duben 761) a Tchangů (květen 762). Zeleně protitchangská povstání na jihu., alt=Mapa severovýchodní Číny, sedmá ze série map dokumentujících průběh povstání. Červeně je vyznačen již jen Luo-jang, k němu se ze tří směrů sbíhají žluté šipky, jediná červená čárkovaná čára se od něj klikatí k severní hranici, podél její cesty je fialově uvedeno půl tuctu jmen|Říjen 762 – leden 763: Tchangové dobývají Luo-jang, ústup a útěk Š’ Čchao-iho na sever a jeho smrt na severní hranici. Povstalečtí generálové (fialově) přecházejí na tchangskou stranu., alt=Mapa Číny k roku 763, vyznačeno je na několik desítek správních obvodů, každý se svým názvem, pět obvodů na severovýchodě země má název vyveden červeně|[[Říše Tchang|Tchangská Čína]] k roku 763, rozdělení na správní obvody guvernérů ''[[ťie-tu-š’]]''. Území ''ťie-tu-š’'' potvrzených z bývalých povstaleckých generálů vyznačena červenou kurzívou.] |
458.0 |
438.0 |
13 |
1332471 |
Povstání An Lu-šana |
19552527 |
145 |
424.705882 |
404.705882 |
[alt=Mapa Zabajkalska a Poamuří s uvedenými jmény kmenů a státních celků necházejících se v regionu. A sice Burjati a Evenkové v Zabajkalí, Dauři, Gogulové, Ďučeři, Natci a Giljaci od horního k dolnímu toku Amuru a Evenkové severně od Amuru. Ze států jsou uvedeny říše Čching (v jižním Mandžusku), Mongolský chanát (východní Mongolsko) a Korea (její severovýchodní cíp).|Kmeny Poamuří a Zabajkalska v polovině 17. století, alt=Barevná současná fotografie; v centru a vpravo palisáda dvojnásobné výše člověka uprostřed s dřevěnou patrovou věží s věžičkou. Na pozadí vlevo přízemní dřevěné domky.|Ukázka opevnění ruských ostrohů v 17. století. Jižní stěna [[Ilimsk|ilimského ostrohu]] s věží z roku 1667, přemístěná do muzea [[Talcy (muzeum)|Talcy]] u [[Irkutsk]]a., alt=Mapa Zabajkalska a Poamuří s vyznačenými směry pohybu Rusů (ze severu do Zabajkalí a k Amuru, podél Amuru, od ústí Amuru po moři na sever), Čchingů (z Ninguty a Girinu po Sungari na sever k Amuru) a amurských kmenů (od Amuru na jih k řekám Non a Sungari)|Akce Rusů (červeně), Čchingů (modře) a pohyb amurských kmenů na jih (zeleně) v Zabajkalsku a Poamuří v letech 1652–1658, alt=Mapa Zabajkalska a Poamuří s černě vyznačenými ruskými sídly založenými do 60. let 17. století (Barguzinsk u Bajkalu, Irgensk, Telembinsk a Něrčinsk ve východním Zabajkalsku) a červeně vyznačenými ruskými sídly vzniklými v letech 1665–1681 (Jeravninsk v Zabajkalsku roku 1675), na horním Amuru Albazin (1665), na Zeje Verchnozejsk, Selemdžinsk a Dolonsk (1679–1681) a na severovýchodě u Ochotského moře Udsk (1679).|Ruská kolonizace Poamuří a východního Zabajkalska od 60. do počátku 80. let 17. století., alt=Barevná malba z přelomu 17. a 18. století; mladý muž v přiléhavém modrošedém oděvu sedí na nízké stoličce za nízkým stolkem, v ruce drží psací štětec, na stole má připravený arch papíru a prací potřeby, za zády muže je paraván s šedohnědou malbou draků v oblacích|Čchingský císař [[Kchang-si]] za pracovním stolem, alt=Černobílá perokresba; skupina čtyř ruských poslů ve slavnostních zdobených hávech v centru a vlevo obrazu je přijímána větším počtem mandžuských a čínských hodnostářů stojících po pravé straně a za Rusy, vůdce Rusů v centru vítá mandžuský hodnostář stojící na nízkém stupni schodiště u vstupu do pavilónu na pravém okraji obrazu.|Ruští vyslanci v Číně, ilustrace časopisu ''Niva'' z 19. století, alt=mapa okolí Bajkalu a Zabajkalska, vyznačeny ruské ostrohy vzniklé v letech 1647–1688 s daty založení: a sice Věrchněangarsk (1647) u severního konce Bajkalu a Barguzinsk (1648) nedaleko na východ od střední části Bajkalu; Irgensk, Telembinsk a Něrčinsk (1653–1658) uprostřed Zabajkalského kraje; západně od jižního cípu Bajkalu Irkutsk (1661), východně od jižního cípu Bajkalu Udinsk a Selenginsk (1665–1666); jihovýchodně od Barguzinska Jeravninsk (1675), jihozápdně od Irkutska Tunkinsk (1676) mezi Bajkalem a Udinskem Itancinsk, Iljinsk a Kabansk (1679–1688)|Ruská kolonizace západního Zabajkalska od 40. do 80. let 17. století, alt=Mapa Zabajkalska a Poamuří s vyznačenými směry pohybu Čchingů (z Ninguty a Girinu po Sungari a Amuru k Ajgunu a kumarsku a na Zeju, od Nonu k jezeru Dalaj núr) a nájezd Mongolů na Tunkinsk|Čchingská ofenzíva v Poamuří v letech 1683–84 (modře) a mongolský výpad k Tunkinskému ostrohu roku 1684 (zeleně). Ruská opevněná sídla vyznačena červeně, čchingská modře., alt=Mapa Zabajkalska a Poamuří s vyznačenými směry pohybu Čchingů (z Ajgunu po Amuru k Albazinu) a nájezdy Mongolů na ruské ostrohy v Zabajkalí|Čchingská ofenzíva v Poamuří roku 1685 – obležení Albazinu a jeho dobytí (modře), ústup Rusů k Něrčinsku (červeně čárkovaně), návrat Rusů do Albazinu (červeně), příchod Bejtonova oddílu do Něrčinska (červeně čerchovaně) a útoky Mongolů (zeleně)., alt=Černobílá kresba palisádou obehnaného městečka na skalní vyvýšenině u řeky, obklopeného ze tří stran vojenskými oddíly. V pozadí na krajích kresby je les, na řece lodě.|Čchingské vojsko obléhá [[Albazino|Albazin]], ilustrace čínské knihy z konce 17. století, alt=Černobílá rytina malé pevnosti s několika budovami obehnanými obdélníkovými hradbami s baštami uprostřed každé strany. Pevnost je ze tří stran obklopena trojitými valy obléhatelů na čtvrté, spodní straně je řeka, na řece na ostrově opevněný tábor obléhatelů jen o málo menší než pevnost.|Obležení Albazinu čchingským vojskem. {{#tag:ref|Na opevnění Albazinu jsou nápadné [[bastion]]y evropského stylu, se šikmými stěnami, vhodné pro boční palbu, kontrastující s mnohem méně obranyschopnějším opevněním čchingského tábora na spodu rytiny s jeho obdélnými vysunutými branami, charakteristickými pro čínské pevnostní stavitelství.<ref name="andrade 177 181 184"/>|group=pozn.}} Nizozemská rytina z 18. století., alt=Černobílá kresba; dva vojáci ozbrojení dlouhými ručnicemi a sekyrami se šavlemi u pasu se procházející se po břehu řeky, v pozadí na druhém břehu moskevský Kreml.|Vojáci moskevských střeleckých pluků, rok 1674. Ilustrace z ''Istoričeskoje opisanije oděždy i vooruženija rossijskich vojsk'' (''Historický popis oděvu a výzbroje ruských vojsk'', 1841–62)., alt=Mapa Zabajkalska a Poamuří s vyznačenými směry pohybu Čchingů (z Ajgunu po Amuru k Albazinu a jeho obležení a zpět, z Číny do Mongolska a zpět); útoky Mongolů – obležení Selenginsku a postup na Udinsk; postup ruského Golovinova pluku ze západu přes Irkutsk do Udinska, část až do Něrčinska|Čchingská ofenzíva v Poamuří v letech 1686–88 (modře, cesta a návrat vyslanců modře čerchovaně) a mongolské útoky (zeleně) a postup Golovinova pluku (červeně; postup menšího oddílu do Něrčinska červeně čerchovaně)., alt=Barevná olejomalba, portrét otylého muže středního věku ve hnědorudém oděvu s širokou modrou šerpou přes prsa a velkou maršálskou hvězdou na hrudi.|[[Fjodor Alexejevič Golovin]], alt=Mapa Zabajkalska a Poamuří s vyznačenými směry pohybu Čchingů (z Ajgunu po Amuru a Šilce k Něrčinsku a od Nonu přes Dalaj núr k Něrčinsku) a Golovinova vojska (od Selenginska k Něrčinsku)|Pohyb čchingského (modře) a ruského (červeně) vojska a vyslanců k Něrčinsku roku 1689, alt=Mapa Zabajkalí a Poamuří, barevně vyznačeno ruské a čchingské území k roku 1688, návrhy stran při jednání v Něrčinsku a hranice podle něrčinského míru|Ruské (růžově) a čchingské (modře) území k počátku roku 1689 a hranice podle Něrčinské smlouvy (černě). Červeně vyznačen ruský návrh hranice na Amuru a světle modře čchingský požadavek hranice u Bajkalu., alt=Barevná kresba střetu dvou armád, vpravo modří a šedí čchingští vojáci, zespoda vzhůru mušketýři, dělostřelci s malými bombardami umístěnými na zemi a za nimi a nad nimi jízda a za ní pěchota. Na levé straně obrazu různobarevné skupiny střelců z mušket, spodní skupina kryjící se a pálící za ležícími koňmi, další v pozadí stojí a klečí na skalách.|Čchingská armáda v bitvě s Džúngary [[Bitva u Ulan Butungu|u Ulan Butungu]] (1690). Ilustrace z čínské knihy čchingského období] |
418.0 |
378.0 |
17 |
1204861 |
Rusko-čchingská válka |
19050733 |
34 |
314.800000 |
310.800000 |
[alt=Fotografie bíle omítnutého zděného přístavku k vyššímu domu (který je mimo záběr, v čelní stěně pod ozdobnou stříškou dřevěné dveře, po jejich stranách pamětní tabulky, nade dveřmi pod stříškou krátký čínský nápis. Omítka je stará a špinavá, po levé straně u zdi stojí zelená popelnice, ve výši cca tří metrů bezprostředně před přístavkem vede spleť drátů elektrického vedení.|Vchod do Chu Čeng-jenova domu v Siou-ning, alt=Šest otisků čínských pečetí, otisky jsou čtvercové (jeden obdélný), červené na béžovém papíře|Příklady otisků Chu Čeng-jenových pečetí, alt=Čínská malba několika kusů ovoce, vlevo od středu leží tři žluté mandarinky na lehce načrtnuté obdélné kamenné misce, vpravo od centra jedno červené kaki na několikacentimetrovém plátu dřeva z kmene nějakého stromu o průměru cca 20–30 cm.|''[[Kaki]] a tři žluté mandarinky'', ilustrace z ''Příručky malířství a kaligrafie Studovny deseti bambusů'', ukázka barevných přechodů v knižní ilustraci dosažených Chu Čeng-jenovými tiskovými metodami., alt=Čínská kaligrafie, nápis v pěti sloupcích černou tuší na vysoký a úzký ozdobný papír, uprostřed papíru kresba květiny, kvůli které je prostřední sloupec textu krátký a sousední sloupce kresbu obtékají.|Dopis Chuova současníka a mingského loajalisty Cou Č’-lina, na dekorativním papíru Studovny deseti bambusů, alt=V horní části obrazu kresba tuší větévky bambusu na bílém pozadí. Od středu dolů tříznakový čínský nápis ukončený otiskem červené pečeti.| ''Zasněžený bambus'', ilustrace z ''Příručky malířství a kaligrafie Studovny deseti bambusů''] |
312.0 |
312.0 |
5 |
1141550 |
Chu Čeng-jen |
20095575 |
184 |
311.333333 |
307.166667 |
[alt=Barevná fotografie noční oblohy: dole obzor zapadajícího slunce s končícími červánky a nad nimi se táhnoucí slabou vrstvou mraků na jinak bezoblačné obloze. Na tmavě modré obloze plné hvězd vyznačeno souhvězdí Persea prostřednictvím spojení jeho hvězd bílými čarami: od vrchní hvězdy vede čára dolů mírně doprava, na druhé hvězdě se větví a jedna větev pokračuje mírně klikatě stejným směrem přes dalších šest hvězd, přičemž na páté se ohýbá nahoru a tvoří jakýsi ocásek; druhá větev se stáčí doprava téměř do horizontální pozice postupně klesající dolů přes další tři hvězdy|Souhvězdí Persea viditelné pouhým okem, α Persei a otevřená hvězdokupa Melotte 20 na amatérském snímku, alt=na obrázku malý výřez temné noční oblohy hustě poseté hvězdami, které tvoří dvě vedle sebe ležící hvězdokupy, z nichž ta vpravo je o trochu více zhuštěná|Dvojitá hvězdokupa (NGC 869 a NGC 884), Mlhovina M76 na snímku z dalekohledu o průměru 2 m., Galaxie NGC 1275 na fotografii z Hubbleova vesmírného dalekohledu, alt=Barevná malba: výtvarně vyvedený Perseus jako voják ležící ve hvězdném poli, jehož rozložení těla kopíruje rozložení hvězd souhvězdí na nebi. Perseus s růžovou pletí má modrou přilbu se zlatými ozdobami a nad sebou zdvižený ocelový meč se zlatou rukojetí. Na sobě má zlaté brnění a růžovou tuniku, na nohou růžové sandály s andělskými křidélky na patách. V bleděmodré obloze leží s nakročenýma nohama a s hlavou medúzy, kterou drží levou rukou u svého boku. Hvězdy jsou vyvedeny v podobě několika pěticípých a většinou větších šesticípých hvězdiček, Souhvězdí Persea je odděleno od ostatních slabou čárou okolo něho, okolní souhvězdí jsou popsána bez naznačení pouze latinskými názvy a nad mapou je nadpis s anglicky psaným názvem obrazu „Perseus a hlava medúzy“|Souhvězdí Persea s hlavou Gorgony Medúzy ve hvězdném atlasu Urania Minor z roku 1825] |
133.0 |
130.5 |
6 |
43249 |
Souhvězdí Persea |
20193119 |